Kavárny se šarmem II - Kolárna u Lasíků      19.7.2012


http://bydleni.marianne.cz/clanek/2143/kavarny_se_sarmem_ii.html

Ilustrace článku dne

Kavárny se šarmem II

Rodinná hospůdka na cyklistické trase z Únětic do Roztok je důkazem, že má smysl vdechnout starým věcem nový život a využít jejich patinu pro vytvoření útulné atmostféry.

Autor: Zemánková Terezie | 19. 07. 2012

Kolárna u Lasíků

Únětická ulice Tiché údolí končí rybníkem a od něj vede směrem do Roztok už jen pěší a cyklistická stezka. Auta tudy tedy moc neprojíždějí, ale stejně je vstup do dvora hospůdky U Lasíků pro jistotu zatarasen kvůli malému Vojtovi zábranou ze žebříku. Před ní je na zemi stručný návod: PŘESKOČ.

Původní povolání Michaely Mrhálkové, bývalé učitelky tělocviku, se nezapře. Za dřevěnými, modře natřenými oprýskanými vraty s dalším výmluvným nápisem ‚Zde pivo, limo, víno‘, se rozkládá velký dvůr posetý různorodými stolky a židlemi, u kterých jsou usazeni hosté. Mezi nimi pobíhá jezevčík Hugo, kterého vytrvale pronásleduje tříletý Vojta.

Jemu, ale i dalším dětem, které sem zavítají, je k dispozici pískoviště se dvěma houpacími koníky. „Dostali jsme je z místní školky,“ vysvětluje maminka – hostinská Michaela. „Hádalo se tam o ně třicet dětí, tak je raději dali k nám,“ směje se. Další darovaný, zděděný a všemožně posbíraný nábytek čeká, až přijde na řadu s restaurováním, v kůlně.

Sezení před vstupem do domu je kryto před sluncem velikou plátěnou plachtou, která se vesele třepotá ve větru. Vnitřek lokálu působí jako dobře vymyšlená scéna z filmu pro pamětníky. A není to dojem až tak klamný. Michaelin manžel Jan, jehož vkus a ruka se zde podepsaly, je totiž povoláním filmový rekvizitář. „Občas nějaké použité rekvizity z natáčení přinese domů,“ vypráví jeho žena. „Na dvoře nám zatím prší na autobusové sedačky, které si zahrály v reklamě na chipsy, ale jednou by tu měl stát celý švédský autobus a v něm kavárna,“ těší se.

Interiér je dotažený se smyslem pro subtilní detaily. Například na dámském záchodku plavou rozžehnuté svíčky v kovovém umyvadle, na kterém stojí džbán s čerstvými květinami – jak jinak než ze zahrádky.

Pokud je venku hezky, fronta zákazníků se táhne od baru až k vratům. „Když je hodně hostů, nestíhám obsluhovat. Navíc je fajn, že lidé rádi přijdou i dovnitř, kde jsou vystavené koláče a celá naše nabídka. Kdyby zůstali na dvorku, objednají si akorát tak kolu nebo maximálně pivo,“ objasňuje Michaela.

„Nikdo nás tu nehoní, všechno je tak, jak se sami rozhodneme,“ libuje si. „Je uspokojující, když se k nám lidé vracejí. Většina hostů se o nás dozvěděla z doslechu, ale chodí sem také starousedlíci a to nám dělá zvlášť velkou radost. Obrovskou satisfakcí je, že na všechno, co máme, jsme se zmohli sami. Máme radost z každého nového kousku, ať už je to nádobí, nebo třeba kávovar – právě tento týden nám totiž přivezou nový, na ten se už moc těším,“ raduje se.

Hospůdka u Lasíků, Tiché údolí 9, Únětice, st–pá od 15 hodin, soa ne od 11 hodin, až dokud jsou hosté, ulasiku@seznam.cz